Starobylé obřadní obchůzky dívek v předvečer dne svaté Barbory 3. 12. Chodívalo 3 až 6 dívek, celé bíle oblečené nebo zahalené v bílém prostěradle, přes hlavu nosily bílý tenký závoj a na hlavě zelený věneček z krušpánku nebo barvínku s dlouhou barevnou pentlí, stejnou pentli měly přivázanou i v pase. Aby je nikdo nepoznal, potřely si obličej vodou nebo olejem a pomoučily. V rukách nesly metličku a košíček nebo uzlíček s cukrovím, ořechy a jablky.
Barborky šlehaly metličkou na okna a když byly vpuštěny do domu, ptaly se dětí, jestli jsou hodné a umí se modlit.
My tři Barborky jsme,
z daleké krajiny jdeme
a dárky dětem neseme.
Kdo je hodné, tomu dáme,
kdo zlobi, tomu hodně nalupáme.
Dárky sme nepřišly zadarmo dát,
kdo jich dostane,
musí rodiče i učitele poslóchat.
A teď pudeme o staveni dále,
a kkyž budete hodny,
za rok se zase shledáme.
My tři Barborky jdeme ze Svaté hory,
nesem všelijaké dary,
abychom vám taky nějaké daly.
Modli se, modli se!
Svobodná děvčata si v den svaté Barbory uřízla třešňovou nebo višňovou větvičku, dala ji do teplé vody a čekala, jestli do Štědrého dne vykvete. Dívky si rozkvetlé větvičky nesly na půlnoční mši a věřily, že chlapec, který větvičku vezme, za toho se vdají.