Hrkání a honění Jidáše
Předvelikonoční obchůzka chlapců s dřevěnými klapači, tragači a řehtačkami, která se dodnes na Hané v některých dědinách provádí.
Celou obchůzku má na starost velitel, kterého si chlapci zvolili, většinou to byl nejstarší z chlapců.
Chlapci se sejdou na předem určeném místě a seřazeni v průvodu obchází celou dědinu v 6 hodin ráno, v poledne ve 12 a večer v 18. Pokud je obec moc velká, rozdělí se na dvě i tři skupinky. Začínají na Zelený čtvrtek, pokračují na Velký pátek a končí v poledne na Bílou sobotu, kdy je lidé obdarovávají penězi a sladkostmi.
V minulosti chlapci hrkáním oznamovali lidem denní dobu. Lidé se běžně řídili zvukem kostelních zvonů, ale ty byly v tomto čase umlčeny „odletěly do Říma“.
Ke klapání a hrkání se používalo výhradně dřevěných nástrojů – klapačů, hrkaček a tragačů.
Hrkání a klapání mělo rytmický význam a bylo zapotřebí rytmus sjednotit. Proto se chlapci scházeli za dědinou a pod vedením svého velitele klapání nacvičovali.
Koledování:
Klap, klap, klapači,
dó k nám hrkači.
Dó celó dědinó,
klekání zvonijó.
Klap, klap, klapači,
dó k vám hrkači.
Déte neco na hrkačko, na klapačko,
šecko se nám polámalo,
jenom kolečko zostalo.
Už sme se dost nklapali,
ešče sme nic nedostali.
Klekání zvonime,
Jidáša honime.
Cos Jidáčo,cos učinil,
žes svého mistra židum prozradil.
Oni ho jali, ukřižovali,
na Velký pátek do hroba dali
a na Bíló sobotu, poradu drželi.
Honění Jidáše se na Hané provádí už jen výjimečně.
Za Jidáše byl zvolen chlapec, který uměl dobře běhat. Byl obtočen slámou a povřísly, dnes nosí většinou obrácený kožich a má začerněný obličej a kuželovitou čepici.
Na Zelený čtvrtek na dané znamení Jidáš vyběhl ze hřbitova a běžel přes celou dědino. Ostatní chlapci se ho snažili dohonit, když byl chycený, strhli z něho slaměný oblek, který zapálili.
Klekání zvonijó, Jidáša honijó.
Cos to Jidáši, cos to učinil,
žes svého mistra prozradil?
Tři hodiny zvonili,
Jidáše honili.
Cos to Jidáši, cos to učinil,
žes svého Mistra prozradil.