Ve všední dny se jedlo skromně.
Základem jídelníčku byl žitný chléb, který nechyběl na stole u žádného jídla. Kromě chleba se z mouky připravovaly na slano i na sladko různé placky, kaše, nákypy, buchty, omáčky a polévky.
Polévka se jedla nejen k obědu a k večeři, ale často i ke snídani. Dodnes se říká, že „polévka je grunt“.
Ve svátek bývala hovězí s nudlemi (lokšová) nebo strouháním (strouhátkem, drobková) a barvila se šafránem. Ve všední dny k obědu se vařila polévka zasmažená: hrachová, čočková, fazolová, hrstková (bratříčkova), pak kroupová, bramborová, kašová s brambory, kmínová, syrovátková, česnečka, zelná sladká či „chabaščová“, zelná kyselá, trhánková, nudlová a mléčná s kroupami, prosnou kaší nebo strouháním.
Omáčky se vařily v neděli k masu: rajská, smetanová, Paulová, bílá křenová, nebo ve všední dny mrkvová, bramborová, fazolová, česneková, cibulová, švestková, kapátková a chabla z čerstvého ovoce, pak též jablkový křen.
Velmi častým a oblíbeným jídlem byly kaše: krupičná nebo prosná pečená s mlékem nebo zasýpaná krupicí. Stejně jako kaše se pekly s mlékem kroupy, lámanka (krupky). Na jaře se dělala krupičná kaše s vejci a škvarky, též se vařila kaše bramborová, maštěná cibulkou se sádlem. Hojně býval i hrách s kroupami, maštěný sádlem s cibulkou neb škvarky.
Než se začala vařit ke snídani bílá káva, jedla se nejčastěji polévka vodového typu: česnečka, kmínová a v zimě šperková (zabíjačková) polévka, nebo co zbylo od večeře: zbytky zelí, brambor nebo kaše.
K obědu bývalo jídlo dvojí, někdy i trojí, například: bramborová polévka a škvarkové šišky se zelím, čočková polévka a mrkvová omáčka s chlebem, pak buchty. V neděli hovězí polévka s nudlemi, maso s rajskou omáčkou a chlebem a opět buchty. Ve svátky kromě toho ještě nějaká pečeně se zelím.
K večeři ve všední dny bylo buď totéž co k obědu nebo nějaká kaše. V létě často mléko s nadrobeným chlebem nebo s brambory, také podmáslí s brambory. Ve svátek bylo k večeři mléko a buchty, v zimě něco od zabíjačky.
Ve žně býval oběd vydatnější a denně vdolky nebo buchty. Dožínky (u nás věnec) se původně neslavily, později pak při nich byla zase pečeně, vdolečky a pivo.
Na podzim (koncem října) bývaly „hroby hode“, zvané císařské, na které se pekly jen vdolečky na rozdíl od „maléch hodu“ na svátek patrona kostela, kdy se peklo drobné pečivo, později i cukroví.
Na Mikuláše dostávaly děti jablka, ořechy a perník.
Na Vánoce neměly stromeček ani nadílku jako na Mikuláše. Pekly se vánočky, krupice s hrozinkami a opět drobné pečivo.
Na Štěpána chodili čeledíni „na svobodo“ do Nového roku a dostávali pecen chleba a velký makovník. Od Nového roku do Tří králů šly „na svobodo“ děvečky a dostaly též pecen chleba, avšak místo makovníku velkou bábovku.
Dříve se některé pokrmy jídávaly z jedné mísy. Byly to hlavně polévky, z nichž si pohotoví jedlíci vylovili zavářku ve vydatnější porci, nebo byly-li pokrájené šišky makové či švestkové, hleděli se dobrat dna, kde byly mastnější. Tato vypočítavost jedlíků a též pokulhávající hygiena byla příčinou, že se společná mísa zrušila a každý si nabral na vlastní misku.
O svátcích, svatbách a křtinách bývalo jídla hojnost. Připravovaly se i tři druhy polévek a masa, ale hlavně už zmíněné „žetny“, pak bílé (drobné) pečivo, vdolečky a slovanské vdolečky, makovníčky a ptáci.
Na svatbu se pekl svatební koláč. Byla to veliká kulatá a vysoká buchta z dobrého těsta, pro níž se někdy musel vybourat větší otvor do pece. Do upečené buchty se zapíchaly na různě dlouhých špejlích ptáčci, jeleni, kohouti a ozdoby planého těsta, které se nepekly, ale sušily. Bývalo jich několik set seskupeno do vysokého kuželovitého tvaru. Dále se koláč ozdobil zelenými ratolestmi a barevnými papírovými květy a mašličkami. Koláč se po svatbě rozkrájel a svatebčané se jím podělili i s ostatní výslužkou. Ptáčci a ozdoby se rozdali dětem a hostům.