Na svatou Dorotu odmeť sníh od plotu.
Svatá Dorota stromy sněhem ometá.
Legenda o svaté Dorotě byla ve středověku velmi rozšířena po celé Evropě. Z této legendy o křesťanské mučednici vzniklo mnoho divadelních i lidových her, které byly velmi oblíbeny.
Na Hané byla tato hra oblíbeným zvykem ještě v letech 1880 – 1900.
Původní vážnou hru dospělích převzali postupně děti jako kolední obchůzku „chodit po Dorotě“.
Postavy her a obchůzek o svaté Dorotě:
Dorota – měla na sobě bílé šaty, na hlavě korunku z proutků.
Král – měl na hlavě papírovou korunu, přes sebe měl přehozený ornát také z papíru nebo vlňák, v ruce třímal žezlo a za opaskem měl meč.
Theofil
Kat
Čerti a andělé
Zpívalo se:
Byla svatá Dorota nábožného života.
Šla ona přes králův háj, potkal ji tam sám pan král.
Chceš Dorotko, chceš má být? Já si tě chci oblíbit.
A já nechci žádného jenom Boha samého.
Král se na ni rozhněval, do žaláře vsadit dal a na vojnu odjel sám.
Sedm let na vojně je, osmý rok domů jede, na Dorotku vzpomene, je-li živa, nebo ne.
Žije, králi, a žije, nejí ani nepije.
Ti nebeští anděli jíst a pít ji nosili.
Z vězení vyvedená.
Chceš, Dorotko, chceš má být?
Dyť já si tě chci oblíbit.
A já nechci žádného, já mám Ježíše milého.
Král se na ni rozhněval, katovi ji pod moc dal.
Kat ji vede po mostě a mluví s ní po sprostě:
Chceš, Dorotko, chceš má být?
Já si tě chci vykoupit.
Měla jsem být králova, a teď mám být katova?
Dej mně kate, co máš dát, nenech mě tu dlouho stát.
Kat se na ni oboří a mečem ji udeří.
Andělé duši vzali a tělo pochovali.
Když se zpívalo: kat se na ni oboří……, Dorotka klekla a kat jí stínal hlavu.