Na svatého Řehoře,
led pluje od moře,
přiletěly vlaštovičky přes moře,
žaba hubu otevře
a lenoch sedlák, který neoře.
Sv. Řehoř byl ochráncem žáků, proto v tento den slavili školáci i učitelé, neučili se, ale chodili po koledě a šířili podporu vzdělání a nábor nových žáků – Chození s Řehořem byl obyčej, který se slavil v celé západní Evropě, v Polsku a našich zemích od 16. století. Později se tomuto průvodu začalo říkat Svatořehořské vojsko. Žáci se přestrojili za vojáky a různé řemeslníky a chodili dům od domu. Průvod vedl praporečník – sv. Řehoř, který měl mitru a berlu, ve městech jel na koni. Ostatní měli na hlavách papírové čepice a v rukách dřevěné meče nebo bubny a pytle a koše na koledu. Řehořské koledy patřily mezi veselé a oblíbené obchůzky.
Řehoře svatého,
papeže velkého,
my malí i velicí
slavme svátek jeho.
Esli žáčka máte,
troníček nám dáte,
esli ho nemáte,na papír nám dejte
,po patáčku, po troníčku,
málo zchudobnete.
Pámbu vám to zaplatí,
dá vám požehnání
a po smrti v nebi
s námi kralování.
Varianta moravské řehořské hry:
První žák:
Dnes jest svatého Řehoře den,
zachovává se obyčej ten,
že po domech dobrých lidí,
chudí žáci jdou, se živí.
Dle starodávné zvyklosti,
která není proti ctnosti.
Druhý žák:
Začneme bratři s ochotností,
vyjdeme ven v zdvořilosti,
já se nebudu nic báti,
ani déle prodlévati.
Poskočím sobě vesele,
jak řezník, když vede tele,
otočím se, postavím se,
a co víc, podivíte se.
Třetí žák:
Panímámo, bílé mouky
dejte nám za dva klobouky,
aby vám vaše stodola
nikdy prázdná nezůstala
,aby vám Pámbu zas požehnal,
stonásobně órodu dal,
jak na čočce ,tak na hrachu,
abyste toho dali trochu.
Čtvrtý žák:
Štědrou ruku otvírejte,
nám do piksly s chutí dejte
čtyři groše nebo pět,
šak pro ně nezhyne svět.
Esli nám jich s chutí dáte,
sami k radosti shledáte,
že pytlík vždy plný bude
a nic z něho neubude.
Pátý žák:
Já sem taky na plac vyšel,
aby mě každý uslyšel,
prosím, jen se mi nesmějte,
nade mnou ótrpnost mějte.
Chvalte se mnou pána světa,
aby nám popřál dlóhá léta,
aby se nám hrách urodil,
pan učitel na něj chodil,
a já také so sotorem,
sedlák za námi se sochorem.
Nedej, světe, to dovoliti,
aby nás mohl honiti.
Šestý žák:
Naše paňmámo krásná,
déte lžicu másla,
budem si smažit koblihy,
pak se zasmějem hy, hy, hy.
Sedmý žák:
Já su taky neveliký,
umím věci všelijaký,
obzvláště koblihy jísti,
také k tomu víno píti,
jen kdybych k tomu peněz měl,
všem bych na zdraví připíjel.
Osmý žák:
Hospodyně, pro vašu čest,
dejte másla jako pěst,
jestli nám vy ho nedáte,
na vašich hrncích to poznáte,
že budou lítat z police
jak mlynářovi slepice,
co se nazobaly té okradené pšenice.
Devátý žák:
Já su tuze malá žáček,
zpívám pěkně, jakoptáček.
Dybych žemlu s medem jídal,
ještě bych já lepši zpíval.
Dé Bůh, ať milujem sebe,
tak přindem všichni do nebe.
Amen.