Na svatého Ondřeje, ještě se zem ohřeje.
Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho leží.
Po Štědrém večeru byl tento den pro svobodné dívky druhým nejdůležitějším věštebním dnem v roce. Svatý Ondřej byl považován za ochránce zamilovaných, hlavně nevěst, proto v tento den praktikovala spolu děvčata různé věštby a hádání na milého.
Pomocí různých předmětů, hlasů, zvuků, a praktik, jako počítání polínek, slévání olova, házení střevícem, tvoření stínů, točení šátků, přivolávání snů, se dívky snažily dovědět, kdo bude jejich vyvolený a za koho se vdají.
Milý svatý Ondřeju,
prosím tebe potaju,
aby se mně ve snu zjevil ten,
keré je mně za muže sózen.
Kohótku, kohótku zakokrhé.
muže-li dostanu vědět mi dé.
Slipečky, vy nechte gdákání,
nekažte mi vdávání.
Postylko, postylko, šlapu na tě,
svaté Ondřejku, prosim tě,
dé mně této noci viděti,
co je mymu srci némiléši.
Třesu, třesu, timto plotem,
všeci svati mym životem,
kde je muj milé dnes,
ať mně tam zaštěkne pes.