Hanácká lidová píseň je jednou z těch obřadních písní, které se zpívají při určitých příležitostech. Děti je převzaly a zpívají dle potřeby většinou tam, kde se mohou vydovádět.
(Pořad Zpívánky, Československá televize Ostrava, 1989 – hanáckou lidovou píseň zpívají Slaměnky z národopisného souboru Haná z Velké Bystřice)
ŘÍKADLO:
„Pod našema oknama, zajic střéhá ošima.
Debech já te oše měla, já bech nima zastřéhala.“
HUDBA:
„Zajic seče na lóce, veverka shraboje,
leška na vuz nakládá, slipka našlapoje.
Komár botke natahoje, že se ženit bode,
meška ocho nastrkoje, že na svajbo pude.
Veverka ji povidá, ete mrško ošklevá!
Na svajbo te nepudeš, te zostaneš doma.
Meška na svajbě přece bela a všecko nám to pověděla.
ŘÍKADLO:
„Jojdana, jojdana, nepudo za Jana,
rači za Mikolko, má tenkó košolenko.“
ŘÍKADLO:
(Děvče se naparuje)
„Já so zajiček překrásné, než vende slonko přejasny.
Já ráno stano, nožke natáhno. Do zeli, do rže pospichám,
rup,rup,rup, rup,rup,rup, já chróstám!“
Zdroj: Osobní archiv paní Bronislavy Millé
Autorka námětu: Helena Lisická